Muž, který sklízel déšť

První ze článků, který se věnuje lidem, kteří si v 60. letech minulého století začali všímat degradace ekosystémů a přitom úžasné schopnosti přírody regenerovat sebe sama, pokud ji dáme prostor a čas. Nejznámější z nich je koncept permakultury z Austrálie, ale podobných ohnisek bylo v té době v různých částech světa víc. 

Těžký život

Zephaniah Phiri Maseko se narodil v roce 1927 v Zimbabwe. V mládí byl několikrát vězněn a mučen za kritiku bílé vlády tehdejší Rhodésie a po propuštění neměl šanci získat práci. Proto se obrátil na jedinou věc, co mu zbyla, rodinný pozemek s degradovanou půdou. Aby uživil svých šest dětí, tři hektary velký pozemek začal pomalu zušlechťovat a všímat si, že za kameny se drží vláha a využívat tato pozorování cíleně. Protože žil v nejsušší oblasti Zimbabwe, kde jsou dešťové srážky pouze v období dešťů a jejich úhrn se rok od roku velmi liší, bylo klíčové vymyslet, jak vodu co nejvíce udržet.

Řešení našel v pozorování

Stejně jako naši předkové a lidé zabývající se permakulturou, i pan Phiri zdůrazňuje, že pozorování prostředí je klíčové pro správné fungování statku.

Pan Phiri na své farmě (zdroj obrázku)

Nutno podotknout, že všechy struktury byly budovány postupně během desetiletí bez jakékoliv mechanizace, v lidském měřítku. Jejich údržba je tedy také zvládnutelná člověkem bez strojů.

Jaké prvky využíval pan Phiri na svých pozemcích? 

  • průleh s přehrážkami (swale with check dams)
  • zasakovací průlehy, s bermou i bez
  • pásy volně loženého kamene podél vrstevnic
  • suché zídky
  • retenční rybníky
  • terasy
  • „phiri jámy“ (suché poldry)
  • ferrocementové cisterny
  • ručně kopané studny
  • mulčování
  • využívání hnoje a dusík vázající rostliny

Inspirace pro ostatní

Pan Phiri a jeho rodina si nenechali vědomosti a zkušenosti pro sebe. Své vědění začal učit i sousedy a kohokoli, kdo ho navštívil na jeho usedlosti, včetně spousty Evropanů a Američanů. Zemřel v roce 2015. 

dvaceti minutové video o panu Phiri a jeho vodním hospodářství