První ze článků, který se věnuje lidem, kteří si v 60. letech minulého století začali všímat degradace ekosystémů a přitom úžasné schopnosti přírody regenerovat sebe sama, pokud ji dáme prostor a čas. Nejznámější z nich je koncept permakultury z Austrálie, ale podobných ohnisek bylo v té době v různých částech světa víc.
Těžký život
Zephaniah Phiri Maseko se narodil v roce 1927 v Zimbabwe. V mládí byl několikrát vězněn a mučen za kritiku bílé vlády tehdejší Rhodésie a po propuštění neměl šanci získat práci. Proto se obrátil na jedinou věc, co mu zbyla, rodinný pozemek s degradovanou půdou. Aby uživil svých šest dětí, tři hektary velký pozemek začal pomalu zušlechťovat a všímat si, že za kameny se drží vláha a využívat tato pozorování cíleně. Protože žil v nejsušší oblasti Zimbabwe, kde jsou dešťové srážky pouze v období dešťů a jejich úhrn se rok od roku velmi liší, bylo klíčové vymyslet, jak vodu co nejvíce udržet.
Řešení našel v pozorování
Stejně jako naši předkové a lidé zabývající se permakulturou, i pan Phiri zdůrazňuje, že pozorování prostředí je klíčové pro správné fungování statku.
Nutno podotknout, že všechy struktury byly budovány postupně během desetiletí bez jakékoliv mechanizace, v lidském měřítku. Jejich údržba je tedy také zvládnutelná člověkem bez strojů.
Jaké prvky využíval pan Phiri na svých pozemcích?
- průleh s přehrážkami (swale with check dams)
- zasakovací průlehy, s bermou i bez
- pásy volně loženého kamene podél vrstevnic
- suché zídky
- retenční rybníky
- terasy
- „phiri jámy“ (suché poldry)
- ferrocementové cisterny
- ručně kopané studny
- mulčování
- využívání hnoje a dusík vázající rostliny
Inspirace pro ostatní
Pan Phiri a jeho rodina si nenechali vědomosti a zkušenosti pro sebe. Své vědění začal učit i sousedy a kohokoli, kdo ho navštívil na jeho usedlosti, včetně spousty Evropanů a Američanů. Zemřel v roce 2015.
Zdroj úvodního obrázku