Agrolesnické systémy (ALS) mohou být skvělou příležitostí, ale i velkou zátěží, pokud je nevysázíte dobře.
Pro co nejlepší výsledek si musíte ujasnit vizi a cíle:
- Je pro mě důležitější pěstování zemědělské plodiny nebo stromů?
- Stromy budou spíše na dřevo nebo na ovoce? Popřípadě jaký poměr?
- Kolik času chci/můžu každý rok věnovat péči o stromy a jejich okolí?
- Výsadbou stromů na orné půdě chci vyřešit problém: eroze půdy, sucha, nízké biodiverzity, diverzifikaci příjmů nebo něco jiného?
Výběr vhodného pozemku
Pokud disponujete více pozemky můžete si vybrat ten ideální pro výsadbu agrolesnického systému. Je několik faktorů, které vám ovlivní úspěšnost celé akce.
- tvar pozemku
- velikost pozemku
- sklonitost
Ideální pozemek pro agrolesnický systém je široký obdélník nebo čtverec, kde můžete vysázet dlouhé řady stromů v severojižním směru. A zároveň ve směru vrstevnic, kvůli zasakování vody.
Nežijeme ale v ideálním světě, tak si pojďme rozebrat, jak přemýšlet nad kompromisy při navrhování agrolesnického systému.
Řady a kam s nimi
Základní poučkou při návrhu agrolesnického systému je vysázet řady stromů v severojižní orientaci. Je to z toho důvodu, že slunce vychází na východě a zapadá na západě a největší stín dopadá na sousední strom a ne na pšenici. Je to ideální případ, ale ne vždy je to uskutečnitelné.
Máte například úzký pozemek, kde byste se při severojižní orientaci neustále otáčeli traktorem. Důležitý je tedy tvar pozemku. Stejně tak na příliš malých pozemcích se mnohdy nevyplatí vymýšlet složité variace s řadami stromů, ale jednoduše jej vysadit třeba po obvodu, jako to mívají se živými ploty v Anglii. I tak pořád získáváte výhody agrolesnického systému.
Dalším faktorem je sklonitost svahu. Mnoho lidí vnímá agrolesnické systémy jako prevenci vůči vodní erozi. Skvělé, ale ne vždy nám výsadba po vrstevnici zaručí dobrý výsledek v jiných ohledech. Pokud tedy máte svah orientovaný tak, aby byly řady ve směru sever-jih, můžete se do toho směle pustit. Pokud ne, nemusí to nutně vadit. Pokud je svah mírný a eroze není problém, protože dobře pečujete o půdu, klidně dejte řady po spádnici.
Když ale opravdu chcete dát stromy po vrstevnici, ale nemůžete dát řady ve směru sever-jih, zkuste výsadbu vymyslet tak, že v mládí budou stromy na husto. Postupem času se provede probírka, takže ani s velkou korunou nebudou příliš stínit.
Vrstevnice nejsou vždy rovnoběžné a tedy i výsadba striktně podle vrstevnic by vytvořila systém s mnoha slepými místy. Při výsadbě ALS bez terénních úprav si můžeme dovolit vysázet stromy zhruba po vrstevnici. Pozor ale na systémy s průlehy (tzv. svejly), které by už měly být přesně vymyšlené a vytyčené. Možností je také využít Keyline design. V krajině si zvolíte key point (klíčový bod) podle něj si určíte keyline a všechny linie pod a nad ním budou rovnoběžné v pravidelných intervalech. Pořád budete mít výhody principu vrstevnic a přitom budete moci svým agrolesíkem pohodlně projíždět.
Šířka meziřadí
Pro dobrý růst stromů a nejmenší vliv na plodinu je nejlepší mít meziřadí široké minimálně dvakrát tolik, jako je výška stromů v dospělosti. Jako technicko-ekonomický kompromis pro listnáče se počítá se šířkou 25 – 35 m.
Také vzdálenost by měla být v násobcích šířky vaší mechanizace, většinou bývá v násobcích 6-ti, ale není to pravidlem. Důležité je také nechat neosázené souvratě pro otáčení traktoru.
Spon stromů
Dalším faktorem je vzdálenost dřevin od sebe (spon) v jednotlivých řadách. Spon určujeme podle druhu kosterních stromů a také podle doplňkových dřevin. Také je rozdíl mezi stromy, které pěstujeme pro dřevo a které pro plody.
Pro produkci ovoce volíme cílový spon dřevin v závislosti na velikosti stromu v dospělosti, tak aby nebyl v zápoji se sousedním stromem. Většinu ovocných stromů na semenáčové podnoži dáváme alespoň 10 m. U tradičních polních sadů, které jsou typické svou rozmanitostí, je obvyklý spon 7 – 12 m v závislosti na druhu ovocné dřeviny. Sedm metrů může být vyhovující například pro švestku, ne však pro ořešák.
U lesních stromů, které prosperují i v zápoji, je cílový spon minimálně 7-8 m. Pokud počítáme s pozdější probírkou, může být i 4-5 m. Těsnější výsadba pak ale už vytváří zarostlou stěnu, která je spíš vhodná pro živé ploty a tedy i návrh jiných dimenzí bude tomu potřeba přizpůsobit.
Francouzští farmáři doporučují sázet stromy po dvojicích 1 m od sebe a po několika letech vyberou ten perspektivnější.
Doporučuji projít si touto metodikou se seznamem sortimentu dřevin vhodných do ALS. Nabízí inspiraci pro široké spektrum hlavních i doplňkových dřevin pro vytvoření pestrého agro-ekosystému.
Vývoj ALS v časoprostoru
Další způsob jak kontrolovat harmonii mezi prosperitou plodin a stromů je postupný vývoj systému v čase. V prvních pár letech dřeviny dávají pouze jemný stín a nejsou takřka vůbec konkurentem pro zemědělskou činnost. Postupem času se ale koruna zahušťuje a zvětšuje. Začíná stínit hodně. Možností je vysadit systém na husto a postupem času provádět probírku.
Dočasné dřeviny mohou mít také funkci pomocnou a výchovnou především pro lesní stromy, které označujeme jako tzv. klimaxové. Jsou to například buk a dub, které rostou na chráněné lesní půdě, kterou jim připravili pionýrské dřeviny. Mimo přípravy půdy můžeme právě využít keřů nebo stromů, které zajistí sazenici kryt. Tato dřevina pak bude vysekána nebo ustoupí sama, jako to bývá při sukcesi v přirozeně rostoucím lese.
Výhodou vyšší hustoty výsadby je ta, že můžeme časem odstranit stromy, které jsou nějak poškozené a nebudou tedy vhodné pro prodej. Moderní agrolesnické systémy jsou vysazovány většinou v hustotě 30-150 ks/ha. Avšak s hustotou méně než 50 ks/ha se probírka provádí už velmi špatně. Finální hustota po probírce bývá 20 – 80 ks/ha.
U ovocných výsadeb většinou vysazujeme v cílovém sponu. Případné uhynulé jedince pak nahrazujeme novými.
Pás se stromy
Jedná se o pás, kde rostou stromy a keře. V intenzivním sadařství a vinařství se mu říká příkmenný pás. Většinou je travnatý, udržovaný jako květnatá louka, seče se 1-2x ročně. Podle místních podmínek je také možné sekat jednou za několik let, ale potřeba sledovat růst pro nás nežádoucích náletů nebo invazivních rostlin.
V prvních letech po výsadbě je potřeba potlačit konkurenci travního porostu například mulčováním nebo okopávkou. Často v nich roste kopřiva a jiné nitrofilní (dusík milující) byliny díky hnojení přilehlé orné půdy. Ovšem i ty mají ohromný význam pro místní druhovou rozmanitost.
Šířka pásu je většinou mezi 1 – 4 m. Na svazích a jílovité půdě, kde můžeme ztratit kontrolu nad řízením při obdělávání půdy, je lepší nechat spíše větší šířku. Nedojde tak k poškození kmene a tím i znehodnocení dřeva.
Dají se využít i komerčně. Iain Tolhurst v těchto pásech pěstuje narcisy a rebarboru pro prodej na jeho farmě. Na menších polích permakulturních zelinářů lze vysázet kostival a další rostliny, které fungují jako živý mulč.
V ekologickém zemědělství je také možné umístit do těchto pásů včelí úly, obzvlášť pokud jsou stromy pylo a nektarodárné.
Péče je také důležitá
Dimenzování ALS a výběr vhodných dřevin doplňuje ještě jeden faktor a tím je péče o dřeviny. Pokud udržujeme korunu vzdušnou, vzniká lehký mozaikovitý stín, který není pro zemědělskou plodinu nijak omezující.
Dotace zamíchá kartami
Od roku 2023 se otevřelo financování výsadeb agrolesnických systémů. Více informací naleznete na stránkách MZe.
Napadají vás další otázky ohledně agrolesnictví? Napište mi na zuzana@stromyvpoli.cz a já je zpracuji v některém z dalších článků.